státní zaměstnankyně, nezávislá kandidátka

O mně

Přiznávám, že jedním z nejtěžších úkolů je charakterizovat sebe sama, zejména přiřadit k vlastní osobě kladné a záporné hodnocení svých vlastností, schopností a možností.

Pokud bych měla použít jediné motto, kterým je možno charakterizovat mou osobu, použila bych slogan „Odpovědností k životu.“ Tohoto osobního závazku se snažím dostát ve všech oblastech svého dosud jednatřicetiletého života. V rámci mých pracovních zkušeností z oboru advokacie a ze státní správy se s absencí odpovědnosti každodenně setkávám. V dnešní době touha po vlastním prospěchu převažuje nad morálními hodnotami, jež nám, coby malým dětem, vštěpovali rodiče. Lidé se cítí být čím dál méně zodpovědní za formování světa kolem nich, a naopak se snaží si, pouze pro své potěšení a potřeby, z něj „urvat“ to, co jim vyhovuje, to, co v daný okamžik potřebují.

Coby přerovská rodačka vnímám město Přerov jako místo, kam se kdykoliv a odkudkoliv ráda vracím, coby ke své jistotě, „rodině“, jež mi dává pocit bezpečí. Zároveň však cítím za povinnost městu tuto jistotu vrátit, nebrat ji jako něco automatického, co zde, bez mého přičinění, navždy bude. A jelikož město nedělají jen ulice a lidé v nich žijící, ale směr města vytváří i komunální politika, začala jsem se touto v posledních 6 letech intenzivně zabývat.

Velice často se pohybuji v prostředí starších ročníků, zejména v domově seniorů, vnímám jejich pojetí tzv. ideálního světa, světa, ve kterém nemá místo sobeckost, nezodpovědnost, a kde naopak rozkvétají vlastnosti, jež považuji za stěžejní pro každého z nás – lidskost, pochopení, ochota pomáhat a v neposlední řadě touha po neustálém sebevzdělávání.

Považuji se za člověka akčního, který ví, že se nikdy nic nedá ovlivnit vlastní pasivitou a cestou k úspěchu není pouze prázdná kritika stávajícího, bez návrhu řešení. Do budoucna chci, abychom žili v bezpečném městě, kde není třeba se bát pouštět děti samotné ven, nebo jím za tmy osamoceně procházet. Bezpečné město, ve kterém není prostor pro ty, kteří stále natahují ruce, avšak nic v nich pro ostatní nenabízejí. Rovněž chci, aby byl Přerov městem pro mladé lidi, kteří zde najdou zábavu, kulturní a edukativní vyžití, a zároveň pro seniory, kterým jsou zde umožněny takové sociální podmínky, jež jim zajistí důstojný a klidný podzim jejich života, co nejdéle v kruhu rodinném. V těchto oblastech vidím velký nevyužitý potenciál města Přerova.

Ku pomoci naplnění těchto cílů jsem se tak rozhodla, jako nestraník, kandidovat do Zastupitelstva města Přerova, v barvách přerovské ODS.

Chci být stále pyšná na naše malé, krásné město a vím, že bude-li nás spojovat tento společný cíl, lze toho reálně dosáhnout.

Share This